Doporučujeme ubytování

Valtice

Dominantou Valtic je barokní zámek s kaplí (využívána k hudebním produkcím) a kostel Nanebevzetí Panny Marie. Obec se pyšní oficiálním titulem „hlavní město vína“. Sídlí zde Národní vinařské centrum, které provozuje veřejnou degustační expozici Salon vín ČR. V okolí se nacházejí dvě veřejně přístupné stavby Lednicko-valtického areálu: Kolonáda na Reistně a Rendez-vous. Na sever vede červená turistická trasa do Lednice a modrá k Hraničnímu zámečku.

Jestliže Lichtenštejni používali zámek v Lednici jako „rekreační chatu“, pak jim ten valtický sloužil jako „rodinný domek“. A to domek značných rozměrů! V čtyřkřídlé budově je na sto majestátných místností. Dnes zabere prohlídka barokního sídla, okolního parku a příjemné vinárny v areálu celé odpoledne – a to je zpřístupněno jen sedmnáct místností. Jejich barokní a rokokové zařízení však poskytne takřka stoprocentní představu o tom, jak si v 17. a 18. století žili bohatí šlechtici.

Ve Valticích stával původně hrad, který neměl štěstí na pevné majetnické ruce. Jednou ho zdědilo hned šest panských dcer najednou, jindy byl rozdělen mezi tři rody. Ve druhé polovině 14. století získala podíl na dědictví Valtic (přesně jednu šestinu) jistá Alžběta, třetí manželka Jana I. z Lichtenštejna, který tenkrát nebyl nic víc, než hofmistr jakéhosi rakouského vévody. Protože to byla milující a oddaná ženská, upsala mu svůj díl v závěti. To byl prvopočátek obrovského panství, které nejbohatší rod v Česku vybudoval a spravoval až do doby, kdy přišli komunisti, aby „bohatým vzali a chudým dali“.

Když chce někdo vlastnit 30 000 hektarů překrásných parků, zdobených na mnoha místech historickými stavbami, nemůže být upejpavý dobrodinec. Největší rozmach zažili Lichtenštejni za bratrů Karla, Maxmiliána a Gundakara. Karel z Lichtenštejna byl kariérista své doby. Pro přízeň císaře Maxmiliána brzy konvertoval z evangelictví na katolicismus a ještě podporoval dění po bitvě na Bílé hoře. Však si také za svou horlivost odnesl značnou část majetku, který byl pánům popraveným na Staroměstském náměstí zabaven.

Kdo se soustředil na peníze, neměl čas na stavby – a naopak. Jeho (pár generací vzdálený) potomek a jmenovec Karel Eusebius spíš cestoval a studoval, než by se věnoval politice a podlézání. Naučil se toho dost, aby architektům práci nejen zadával, ale ještě jim do ní mluvil. Giovannimu Giacomu Tencallovi vytýkal nedostatky v proporcích a zevním členění dnes a denně, až se museli rozloučit. To stavař zrovna projektoval valtický kostel Nanebevzetí Panny Marie, který svou krásou a především velikostí (48 x 28 x 34 m) okouzluje doposud. Kníže chtěl, aby se tam při bohoslužbě vešli všichni obyvatelé města, což si nakonec prosadil. Zajímavé je, že ještě dnes – po více než tří stech letech – svatostánek všechny „Valtičany“ pojme.

Valtice si za staletí existence užily i nepříjemných chvil. Za husitských válek pomáhali císaři Zikmundovi, tak „kacíři“ na oplátku městečko podpálili a celé Valtice s kostelem i hradem lehly popelem. V období třicetileté války spousta lidí zemřela na mor. Při napoleonských válkách tudy procházela vojska, která drancovala, co se dalo. Po druhé světové válce skončil honosný zámek na nějakou dobu jako skladiště.

Dneska si malebné městečko, vonící vínem a dýchající historickou atmosférou, užívá zaslouženého míru. A překrásný barokní zámek, zrekonstruovaný tak, jak jej zanechal v 18. století architekt Johann Bernard z Erlachu, vítá denně stovky turistů.

Otevírací doba:

• V dubnu a říjnu jen So,Ne, přes týden objednané skupiny.
• Poslední prohlídka je vždy 1 hodinu před zavírací dobou.
• Prohlídku lze telefonicky dohodnout i mimo provozní dobu.
• Polední přestávka : 12.00 - 13.00 hod.
• V pondělí je zámek uzavřen.
• Délka prohlídky cca 50 min.

Vstupné: